Jak ovlivní práce v zahraničí váš důchod

Základ: kdy vůbec vzniká nárok na český důchod

Na starobní důchod z České republiky získá nárok každý, kdo na území ČR odpracuje alespoň 35 let (nebo 30 let bez náhradních dob; alternativně o dva roky později po dosažení důchodového věku získá nárok na starobní důchod také ten, kdo získal alespoň 20 let nebo 15 let bez náhradních dob). V tomto ohledu nezáleží na národnosti, občanství ani trvalém pobytu – klíčové je místo výkonu práce a tím je Česká republika. 

Statistická ročenka z oblasti důchodového pojištění za rok 2024 uvádí: 

• počet zpracovaných spisů v dávkovém řízení 1 027 674
• z toho zahraničních agend 303 322 (skoro 30 %).

Při zhodnocení doby v zahraničí se rozlišují tři základní situace: práce v bezsmluvní cizině, práce ve smluvní cizině a práce v rámci EU.

1. Práce v bezsmluvní cizině: hrozí ztráta nároku na důchod z ČR

Před zahájením práce v zahraničí by si měl člověk zjistit, jestli má Česká republika s daným státem uzavřenou smlouvu o sociálním zabezpečení. Pokud ne, nemá období odpracované v zahraničí žádný vliv na český důchod. Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) nebude při zjišťování nároku na důchod ani pro výpočet zjišťovat, kolik let odpracoval v bezsmluvním zahraničí. Dlouhodobá práce v takovém státě může vést ke ztrátě nároku na důchod z ČR.

„Práce v bezsmluvní cizině může vést k tomu, že člověk ani po dlouhých letech práce v zahraničí nesplní podmínku potřebné doby pojištění pro český starobní důchod,“ upozorňuje Jiřina Svobodová, vedoucí oddělení penze společnosti Freedom Financial Services. 

Řešením může být průběžně si platit dobrovolné důchodové pojištění v České republice. Zároveň je nutné zajímat se o to, jaké možnosti pro cizince daná země nabízí. Například v Saudské Arábii funguje End of Service Benefit, kdy po alespoň jednom odpracovaném roce může zaměstnanec po ukončení pracovního poměru získat od zaměstnavatele finanční kompenzaci. To je řešení pro soukromé zabezpečení na stáří, ale chybějící dobu pojištění pro státní důchod to nevyřeší.

Výjimku mohou dostat tzv. krajané, lidé s prokazatelně českým původem, kteří přišli do ČR na pozvání vlády ČR. U této skupiny se dá uplatnit odstranění tvrdosti zákona ministrem práce a sociálních věcí, aby získali nárok na důchod nebo na náhradu důchodu. Pro nárok na důchod se pak zjišťuje i počet let odpracovaných v bezsmluvní cizině.

2. Práce ve smluvní cizině: doby pojištění se sčítají

Zda má země, do které člověk plánuje vycestovat, s Českou republikou uzavřenou mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, lze zjistit na webu ČSSZ. Každá smlouva má svá specifika, obecně ale platí, že pro zjištění nároku se doby v obou státech sčítají. Když například někdo v ČR odpracuje 10 let a 25 let v Japonsku, je v součtu splněna podmínka odpracovaných dob pro nárok na český důchod.

Smlouvy bývají retrospektivní a tím pádem se započítávají i doby pojištění před vznikem dané smlouvy. Rozdíl může být třeba v tom, jakému státu budou doby před uzavřením smlouvy přiřazeny. Příkladem je smlouva s Ukrajinou, která vešla v platnost 1. 4. 2003 a zohledňuje, kde měl pojištěnec k tomuto datu trvalý pobyt.

Častým pravidlem bývá, že doba kratší než 1 rok nezakládá žádný nárok na důchod z daného státu; v USA je například nutné odpracovat alespoň 6 čtvrtletí. Klíčové je, aby se doby pojištění nekryly – stejně jako když někdo pracuje v ČR a má dvě souběžná zaměstnání (nebo je současně zaměstnanec i OSVČ), tak každý den se započte pouze jedenkrát. Při práci v zahraničí, se kterým má ČR smlouvu o sociálním zabezpečení, proto nedává smysl platit si v ČR dobrovolné důchodové pojištění.

3. Práce v rámci EU: koordinační nařízení a sporné případy

Koordinační nařízení Evropského parlamentu a Rady se vztahují na státy Evropské unie, Evropského hospodářského prostoru, Švýcarska a Velké Británie. I zde platí, že doby pojištění získané v rámci EU se sčítají, aby se zjistilo, jestli má pojištěnec nárok na důchod. Doby kratší jednoho roku nezakládají nárok na důchod z daného státu. 

Koordinační nařízení řeší i situaci výdělečné činnosti ve více zemích zároveň. V takovém případě se musí rozhodnout o příslušnosti k právním předpisům, aby se neplatilo pojištění ve více zemích souběžně.

Před vstupem do EU uzavřela ČR bilaterální smlouvy s některými evropskými zeměmi. Tyto smlouvy se nyní v oblasti důchodů nepoužívají, přednostně se uplatňují právě koordinační nařízení. Některá ustanovení z mezinárodních smluv se ale i tak používají, protože jsou v seznamu oficiálních výjimek a upravují situace, které vznikly před koordinačními nařízeními. Nejčastěji je z těchto výjimek využívané ustanovení ze smlouvy se Slovenskem, které má řešit následky rozdělení republik a často budí emoce, když to pojištěnec zjistí až v rámci důchodového řízení.

Toto pravidlo zjišťuje, kde měl sídlo zaměstnavatel pojištěnce k 31. 12. 1992. Pokud pojištěnec neměl zaměstnavatele, bere se v úvahu, kde měl k tomuto datu trvalý pobyt. V praxi tak dochází k situacím, kdy člověk celý život bydlel a pracoval na území současné České republiky, ale k 31. 12. 1992 měl zaměstnavatele se sídlem na Slovensku – veškerá doba pojištění před 1. 1. 1993 se pak hodnotí jako slovenská doba pojištění a za tuto dobu bude počítat důchod Slovensko.

Jak se počítá český důchod se zahraničními dobami

Nejprve se zjišťuje, jestli vznikne nárok na důchod pouze z českých dob pojištění. Takovému důchodu se říká „plný důchod“. Pokud v ČR pojištěnec získá alespoň 35 let doby pojištění (nebo 30 let bez náhradních dob), je možné spočítat plný důchod.

Plný důchod se potom porovná s „dílčím důchodem“, který zohledňuje i doby pojištění získané ve smluvním zahraničí. Pojištěnci se přizná ten důchod, který bude vyšší. Pokud nebyla získaná dostatečná doba pojištění pro plný důchod, vypočte se pouze dílčí důchod. Některé mezinárodní smlouvy ukládají, že pokud vznikne nárok na plný důchod, nebude se přihlížet k zahraničním dobám, ČSSZ ale i ve většině těchto případů postupuje tak, že dílčí důchod spočítá.

Aby bylo možné spočítat dílčí důchod, musí se nejprve určit teoretická výše důchodu. Pro tento účel se zahraniční doby pojištění započítají jako české doby pojištění a místo příjmů se doplní průměrné indexované výdělky. Tyto výdělky se počítají z vyměřovacích základů dosažených na území České republiky. Zahraniční výdělky nemají na výši českého důchodu vliv, pouze zahraniční doba pojištění.

„Lidé, kteří v zahraničí vydělávali výrazně více, bývají zaskočeni, že se jejich vysoké zahraniční příjmy do českého důchodu nijak nepromítnou. Počítá se totiž jen z vyměřovacích základů dosažených v Česku,“ zdůrazňuje Jiřina Svobodová.

Teoretická výše důchodu tedy odpovídá situaci, ve které by pojištěnec všechny doby pojištění získal na území ČR. Dílčí důchod se pak vypočítá tak, že se teoretická výše důchodu vynásobí poměrem českých dnů pojištění vůči všem získaným dnům pojištění; tímto poměrem se přepočítá základní i procentní výměra zvlášť. 

Modelový příklad:
pojištěnec odpracoval 10 let v ČR a 25 let v Rakousku, teoretická výše důchodu by byla 21 793 Kč (průměrný důchod v ČR k 3/2026). 

Základní výměra = 4 900 Kč × 3 650 dnů / 12 775 dnů = 1 400 Kč
Procentní výměra = 16 893 Kč × 3 650 dnů / 12 775 dnů = 4 827 Kč
Dílčí důchod = 6 227 Kč.

Obecně platí, že čím delší je doba pojištění získaná v ČR, tím vyšší bude dílčí důchod. Při dlouhé době strávené v zahraničí nelze očekávat vysoký důchod z ČR, je to však kompenzováno tím, že pojištěnec získá nárok na důchod v každé zemi, ve které splnil podmínky. V modelovém příkladu větší dobu pojištěnec odpracoval v Rakousku, takže lze očekávat, že vyšší státní důchod dostane právě z Rakouska. Až dosáhne důchodového věku v obou zemích, bude pobírat oba důchody zároveň.

„Z modelového příkladu je vidět, že opravdu záleží na každém dni pojištění, ne jenom na celých odpracovaných letech,“ doplňuje Jiřina Svobodová.

Jak si o důchod požádat a kde zjistit své doby pojištění

Žádost o český i zahraniční důchod je možné podat prostřednictvím ČSSZ, není nutné kvůli tomu jezdit na úřad do zahraničí. Při žádosti o důchod je nutné uvést, ve kterém státě byly doby pojištění získány, aby tuto skutečnost mohla ČSSZ ověřit u tamního úřadu. Je třeba počítat s tím, že důchodové řízení se zahraničním prvkem trvá často dlouhé měsíce. Důchod je pak doplacený zpětně a často bývá určena i prozatímní částka důchodu, aby pojištěnec nezůstal bez prostředků.

Lidé, kteří pracovali v zahraničí, se často dozví výši svého důchodu až v rozhodnutí o jeho přiznání. Informační důchodová aplikace (IDA) totiž nepracuje s dobami pojištění, které byly získány v zahraničí. V informativním osobním listu důchodového pojištění (IOLDP) jsou tyto doby vždy uvedené jako neevidované a není je možné doplnit – ČSSZ se orientuje podle toho, co jí v důchodovém řízení potvrdí zahraniční úřad.

„Kdo pracoval v Německu, Rakousku nebo na Slovensku, může využít poradenské dny ČSSZ, kde jsou přítomní úředníci jak z Česka, tak ze sousední země. Je to jedna z mála příležitostí, jak si osobně ujasnit svou důchodovou situaci se zahraničním prvkem,“ uzavírá Jiřina Svobodová ze společnosti Freedom Financial Services.